Železniční doprava a regionální rozvoj v České republice – minulost či skutečnost?

Článek byl publikován v časopise Národohospodářský obzor 4/2005

Cílem tohoto příspěvku je přiblížit dílčí segment fungování železnic v prostoru, který lze označit za regionální, zamyslet se nad vlivem železniční dopravy na rozvoj regionů, a to v souvislosti s dalšími evolučními procesy, které v době vzniku a formování železniční dopravy na našem území působily (především urbanizace a industrializace), poukázat na historické souvislosti rozvoje železnic a regionů resp. formování regionálních disparit uvnitř České republiky, a to také jako součást určité regionálně-dopravní politiky, naznačit možnosti, jak v současné době, kdy již železnice nemá na další rozvoj či úpadek regionů prakticky žádný dopad, zapojit železnici a její mechanismy do trvale udržitelného rozvoje regionů jako jejich „organickou“ a funkční součást.

Úvod

Železniční doprava je se svojí více než stošedesátiletou tradicí nejstarším plně mechanizovaným dopravním odvětvím v českých zemích, ale i celém evropském prostoru. Od druhé poloviny 19. století zaznamenala velmi bouřlivý vývoj ve všech oblastech svého záběru: technicko – provozních, personálních, organizačních, ekonomických, institucionálních i regionálně – prostorových. Pro svůj společenský a ekonomický význam, dlouholetou tradici, mnohovrstevnost změn a problémů, které musela v průběhu své existence řešit, se stala významným fenoménem své doby a přispěla k hospodářskému a společenskému rozvoji státu. Přestože na globálním dopravním trhu svou zpočátku téměř neotřesitelnou pozici železniční doprava poměrně záhy ztratila, je účelné se jí zabývat i v současnosti a hledat v jejím vývoji určité historické souvislosti a paralely.

Abychom se hned v úvodu vyvarovali případných nesrovnalostí, vysvětleme si oba důležité pojmy, které v obecnější či konkrétnější rovině prolínat dalším textem.

1) Regionální politiku chápe např. Blažek (1993) jako součást celé ekonomické a sociální politiky, pomocí níž se státy snaží dosáhnout národních cílů, jako je ekonomický růst, sociální a politická stabilita, rovnost šancí obyvatel i ekonomicky stimulující rozdělování příjmů. Podle Molleho (1994) existují dva hlavní důvody pro intervenci vlády formou regionální politiky, a to: ekonomická efektivnost a sociální rovnost resp. nerovnost . Zjednodušeně řečen, regionální politika je soubor cílů a opatření, který má prostřednictvím určitých nástrojů vést ke snižování rozdílů v sociálně-ekonomické úrovni regionů. Konkretizace cílů a nástrojů vychází z konkrétní situace v dané zemi.

2) Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů. Aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné nově redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich instituce a procesy (Rynda, 2000).

Závěr

Historické aspekty vývoje a rozvoje železniční dopravy na našem území s sebou nesou jisté zajímavosti a fakta, která lze skládat jako časoprostorovou mozaiku až k dnešním reáliím a stojí za to se občas za nimi ohlédnout a provést zpětné srovnání. Historická retrospektiva je zvláště užitečná při posuzování vlivu železnice na rozvoj či úpadek regionů. V počátcích svého rozmachu měla železnice tendenci regionální rozdíly spíše vyrovnávat – působila pozitivně na redistribuci surovin, zboží, zemědělských produktů, pracovních sil v rámci regionů a na sjednocování vnitřního i vnějšího trhu.

Postupně se však začaly přirozeně preferovat nejvíce frekventované tratě a střediska na nich ležící populačně rostla a získávala na ekonomickém i administrativním významu. Kvantitativní i kvalitativní růst středisek vyvolával zpětnou vazbu v podobě modernizace a dalšího upřednostňování těchto tratí, což mělo za konečný důsledek zvyšování rozdílů mezi regiony, kam preferované tratě směřovaly (velká města, metropolitní regiony) a ostatním územím. V průběhu 20. století pak v souvislosti s rozvojem nových a efektivnějších druhů dopravy ztratila mnoho ze svého ekonomického i společenského významu.

Na počátku nového milénia se železniční doprava v České republice ocitla v situaci, kdy se vážně hovoří o její celkové transformaci a výrazné redukci. Nutnost redukovat některé železniční tratě se v první vlně dotkne především méně frekventovaných a méně ekonomicky rentabilních regionálních a lokálních tratí. Bude vůbec možné tyto tratě nějakým způsobem uchránit od provozního zrušení či přímo fyzické likvidace? Pravděpodobně ne, přesto se některé možnosti záchrany pro některé tratě zřejmě naskýtají. Zda se příští generace s kouzlem regionálních a lokálních tratí ještě setkají, bude záležet především na nás a na našem přístupu.

Celý text ke stažení zde: Zeleznice_regionalni_rozvoj_CR